Úvodní stránka » Knihy, Vybíráme

Steve Jobs: Závěr

Vložil na 27.10.2011 – 6.00 Jeden komentář

Jako první vám dnes přinášíme exkluzivní třetí ukázku z oficiální biografie Steva Jobse od Waltera Isaacsona. Na kompletní český překlad se můžete těšit již 15. listopadu.

Díky spolupráci s vydavatelem českého překladu oficiálního životopisu Steva Jobse vám dnes přinášíme třetí ukázku. Tentokrát samotný závěr knihy, kde se autor zamýšlí nad Stevem Jobsem a jeho přínosem. Upozorňujeme, že text neprošel jazykovou korekturou.

Zhodnocení
V produktech, které vytvářel, se zrcadlila jeho osobnost. Stejně, jako byla jádrem applovské filozofie – od původního Macintoshe z roku 1984 až po iPad o generaci později – komplexní integrace hardware a software, byla i u Steva Jobse jeho osobnost – jeho vášně, perfekcionismus, osobní démoni, všechny touhy, láska k umění, jeho prudkost a posedlost kontrolou – nedílně spojeny s jeho přístupem k obchodu a výsledným inovativním produktům.

Nejvýraznějším rysem všech aspektů osobnosti Steva Jobse však byla intenzita. Mlčením dovedl zpražit stejně jako svými tirádami. Uměl propalovat pohledem bez mrknutí oka. Někdy byla tato intenzita okouzlující, třeba jako když zaníceně vysvětloval hloubku Dylanovy hudby nebo proč je ten který produkt, který právě uváděl na trh, ta nejúžasnější věc, jakou kdy Apple udělal. Jindy však uměla být děsivá, například když se rozohnil o tom, jak Google nebo Microsoft vykrádá Apple.

Tato intenzita s sebou nesla binární vnímání světa. Kolegové hovořili o dichotomii hrdina/sráč. Člověk byl buď jedno, nebo druhé, někdy i v tentýž den. Totéž platilo o produktech, o myšlenkách nebo o potravinách. Něco bylo buď „nejfantastičtější věc, jakou kdy viděl,“ anebo brak, kravina nebo hnůj. Následkem toho mohl jakýkoliv domnělý nedostatek rozpoutat bouřku. Ať už šlo o povrch kovové součástky, zakřivení hlavičky šroubku, odstín modré na obalu nebo ovládání navigační obrazovky, Jobs byl schopen v jednu chvíli prohlásit, že je to „absolutně příšerné,“ ale pak najednou přišel s tím, že je to „naprosto dokonalé“. Považoval se za umělce, jímž skutečně byl, a také si hýčkal svůj umělecký temperament.

Jeho touha po dokonalosti vedla k tomu, že trval na tom, aby společnost Apple měla absolutní kontrolu nad celým výrobním procesem všech součástí každého produktu. Dostával osypky, nebo i hůř, když si představil, že by geniální applovský software běžel na mizerném hardwaru jiné společnosti, a podobně alergický byl i na myšlenku, že by nějaká neschválená aplikace nebo závadný obsah znesvětil dokonalost jeho produktu. Díky této schopnosti integrovat hardware, software a obsah do jednotného systému mohl usilovat o jednoduchost. Astronom Jan Kepler kdysi řekl, že „příroda miluje jednoduchost a jednotu“. A totéž miloval i Steve Jobs.

Tento instinkt pro integrované systémy ho v nejzákladnějším rozdělení digitálního světa – otevřený versus uzavřený – jednoznačně stavěl na jednu stranu.

Hackerský étos podporoval otevřený přístup s minimální centralizovanou kontrolou, v němž se smělo libovolně modifikovat hardware a software, sdílet kódy, pracovat s otevřenými standardy a používat obsah a aplikace kompatibilní s nejrůznějšími zařízeními a operačními systémy. Do této skupiny patřil i mladý Wozniak: Apple II, který vytvořil, byl velmi otevřený a disponoval řadou slotů a portů, do nichž mohli uživatelé zapojovat, co jim bylo libo. Jobs se se svým Macintoshem zařadil do druhého tábora. V Macintoshi byl hardware i software pevně provázán a modifikace se nepřipouštěly. Hackerský étos byl obětován kompaktnímu a uživatelsky jednoduchému řešení.

Jobs prohlásil, že operační systém Macintoshe nebude k dispozici pro hardware jiných společností. Microsoft se držel opačné strategie, jeho Windows byly k dispozici všem výrobcům hardwaru. Nevznikaly sice ty nejelegantnější počítače, ale Microsoft díky tomu opanoval trh s operačními systémy. Když se podíl Apple na trhu smrskl pod pět procent, přístup Microsoftu v říši osobních počítačů definitivně zvítězil.

V dlouhodobějším hledisku se však ukázaly nesporné výhody Jobsova modelu. Apple si i při malém podílu na trhu dokázal udržet vysoké marže, zatímco produkty ostatních společností se staly masovým zbožím. Například v roce 2010 se Apple na tržbách z prodeje osobních počítačů podílel jen sedmi procenty, ukousl si však třicet pět procent provozního zisku.

Po roce 2000 navíc mohl Apple díky Jobsovu přístupu rozvinout strategii digitálního ústředí, jež znamenala, že osobní počítač se bude moci propojit s nejrůznějšími digitálními zařízeními. Například iPod byl součástí uzavřených a pevně integrovaných systémů. Aby člověk mohl používat iPod, musel používat applovský software iTunes a stahovat obsah z obchodu iTunes. Výsledkem toho byl iPod, podobně jako iPhone a následně i iPad, ve srovnání s konkurenčními produkty pro uživatele elegantním potěšením.

Strategie fungovala. V květnu 2000 byla tržní hodnota Apple na úrovni jedné dvacetiny Microsoftu. V květnu 2010 Apple předběhl Microsoft coby nejcennější technologickou společnost na světě a v září 2011 měl už o sedmdesát procent vyšší cenu než Microsoft. V prvním kvartálu roku 2011 se trh počítačů s Windows smrskl na jedno procento, kdežto trh Macintoshů vzrostl na dvacet osm procent.

To už ale hořel boj v oblasti mobilních zařízení. Google zaujal otevřenější přístup a stvořil operační systém Android, jejž mohl používat kterýkoliv výrobce tabletů či mobilních telefonů. Do roku 2011 měl podobný podíl na trhu jako Apple. Stinnou stránkou otevřenosti Androidu byla následná fragmentace. Různí výrobci tabletů a chytrých telefonů vytvořili desítky variant a „odstínů“ Androidu, takže aplikace začaly mít problém s konzistencí a s maximálním využitím jeho vlastností. Výhody měly oba přístupy. Někteří lidé chtěli využívat otevřenější systémy a mít více možností ve výběru hardwaru; jiní preferovali integrovanost a komplexní kontrolu Apple, díky níž mohly mít produkty jednodušší rozhraní, delší životnost baterií, být uživatelsky přátelštější a umožňovat snazší nakládání s obsahem.

Nevýhodou Jobsova přístupu bylo to, že na jednu stranu sice toužil uživatele potěšit, ale na druhou stranu mu nechtěl dát do ruky žádnou moc. K nejstarostlivějším zastáncům otevřeného prostředí patří Jonathan Zittrain z Harvardu. Svou knihu The Future of the Internet – And How to Stop It (Budoucnost internetu – a jak ho zastavit) začíná scénou, jak Jobs představuje svůj iPhone, a varuje před následky nahrazení osobních počítačů „sterilními přístroji připoutanými k síti kontroly“. Ještě horlivější je Cory Doctorow, který pro Boing Boing napsal manifest s názvem „Proč si nekoupím iPad.“ „Je velmi elegantní a promyšlený. Ale také z něj čiší velké pohrdání uživatelem,“ píše. „Když koupíte iPad dětem, nesdělíte jim tím, že svět je jejich a že je na nich, jak si ho rozeberou a zase smontují, ale že i výměna baterie je věc pro odborníka.“

Pro Jobse byl integrovaný přístup otázkou poctivosti. „Neděláme tyhle věci proto, že bychom byli posedlí kontrolou,“ vysvětloval. „Děláme je proto, že chceme dělat perfektní věci, protože nám záleží na uživateli a protože na sebe rádi bereme zodpovědnost za celý jeho dojem a nechceme mu předkládat brak, který vyrobí jiní.“ Také byl přesvědčen, že prokazuje lidem službu: „Dělají to, co umějí nejlépe, a chtějí, abychom také dělali to, co umíme nejlépe. Jejich život je nabitý, mají na práci spoustu jiných věcí než řešit, jak integrovat počítač s jinými zařízeními.“

Tento přístup někdy nevyhovoval krátkodobým obchodním zájmům Apple. Avšak firma díky němu začala ve světě plném nekvalitních, odbytých výrobků, chybového softwaru, nevyzpytatelných chybových hlášení a otravných rozhraní prezentovat výjimečné produkty, z nichž byli zákazníci u vytržení. Používat produkt od Apple bylo kolikrát podobně povznášející jako procházka zenovou zahradou v Kjótu, které tak miloval Jobs, a ani jedna z těchto zkušeností nevznikla tím, že by se někdo klaněl před oltářem otevřenosti nebo nechal vykvést tisíc květin. Někdy je příjemné být v rukou člověka posedlého kontrolou.

Tuto svou schopnost zaměřit se na něco a svou lásku k jednoduchosti připisoval zenovým cvičením. Díky nim si uvědomil sílu intuice, naučil se odfiltrovat vše, co je zbytečně rozptylující a nikoli nezbytné, a vybrousil v sobě cit pro krásu minimalismu.

Tato zenová cvičení ho bohužel nenaučila zenovému klidu a vnitřní vyrovnanosti, a to je také součástí jeho odkazu. Byl netrpělivý a vznětlivý a nesnažil se to skrývat či ovládat. Většina lidí má mezi hlavou a jazykem jakýsi regulátor, který mírní ty nejjedovatější impulzy. Jobs nikoli. Potrpěl si na brutální upřímnost. „To je moje práce, říkat na rovinu, když je něco na hovno, a ne to lakovat na růžovo,“ říkal. To bylo součástí jeho charismatu, avšak nutno říct, že někdy se, použiji-li jeho slovník, choval opravdu jako kretén.
Andy Hertzfeld, jenž počátkem osmdesátých let spolupracoval s Jobsem na původním Macintoshi, mi jednou řekl: „Já bych byl strašně rád, kdyby mi Steve jednou odpověděl na otázku: ‚Proč jsi někdy tak sprostý?‘“ I jeho rodina si často říkala, jestli mu skutečně chybí ten filtr, který brání lidem ventilovat nepříjemné myšlenky, nebo jestli ho má a úmyslně vypíná. Jobs tvrdil, že to druhé. „Tohle jsem prostě já. Nemůžete ode mě chtít, abych byl někdo, kdo nejsem,“ odpověděl, když jsem mu tu otázku položil. Já si ale myslím, že by se ve skutečnosti mohl ovládnout, jen kdyby chtěl. Když lidem ubližoval, nebylo to proto, že by mu chyběla emoční inteligence. Právě naopak: uměl lidi odhadnout, dovedl vycítit jejich myšlenky, věděl, jak s kým vyjít, jak člověka přesvědčit – a nebo jak mu úmyslně ublížit.

Tato jeho vlastnost jistě nebyla nezbytná. Víc mu škodila, než pomáhala. Někdy však posloužila. Zdvořilí a vlídní vůdcové, kteří mají starost, aby se někoho nedotkli, většinou nedovedou tak účinně prosazovat změny. Desítky kolegů, jež Jobs nejvíc trýznil, často na konec svých hororových historek prohlásili, že je přinutil k věcem, které považovali za nemožné.

Příběh Steva Jobse je úžasná legenda: začal v příslovečné garáži a vybudoval jednu z nejvýznamnějších společností světa. Mnoho věcí přímo nevynalezl, uměl však mistrovsky spojovat myšlenky, umění a technologie, a na tomto základě vznikaly věci, které měnily budoucnost. Někteří inovátoři dbají především na působivost celku, jiní se zaměřují na detaily. Jobs se neúnavně věnoval obojímu a díky tomu během třiceti let uvedl na trh produkty, které byly revolucí v celých oborech.

Byl chytrý? Ne. Byl to génius. Jeho představivost se pohybovala zcela nečekanými směry, mnohdy až magickými. V podstatě byl „géniem kouzelníkem“, jak to nazval matematik Mark Kac – člověkem, jehož nápady přicházejí zčistajasna a vyžadují spíše výjimečnou intuici nežli pouhé mentální schopnosti. Byl jako stopař, jenž dovede vstřebat informace, zhodnotit směr větru a vytušit, co přijde dál.

Steve Jobs se stal jedním z těch, které si bude lidstvo připomínat i za sto let. Historie ho postaví vedle Edisona a Forda. Víc než kdokoliv jiný dělal produkty, které byly naprosto novátorské, spojující v sobě moc poezie a procesorů. Se zanícením, díky němuž byla práce s ním obtížná a povznášející zároveň, také vybudoval nejkreativnější firmu na světě a dovedl jí vštípit svůj cit pro design, perfekcionismus a obrazotvornost, díky nimž bude tato firma nejspíš i za desítky let úspěšným spojením umění a technologie.

Jeden komentář »

zanechat komentář

Add your comment below. You can also subscribe to these comments via RSS

Buď slušný. Drž se tématu. Žádný spam.

Můžete použít tyto HTML prvky:

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong> 

Na tomto webu je povolen Gravatar. Pro získání vlastní Gravatara (globally-recognized-avatar), se registrujte na Gravatar